Lidi se neslyšej

Kamarád ti řekne: já s tímhle problém nemám.

A pak ti dalších deset minut popisuje, jak si naplánoval víkend. Minutu po minutě. Kde bude, co udělá, kdy si dá pauzu, jak si to rozloží, aby to stihl.

A ještě se musí prolejt alkoholem, jinak to celý nefunguje.

Ale jemu to přijde normální. Odpočinek. Pohoda. Klid.

A ty si říkáš: slyšíš se vůbec?

Všichni to dělaj

Řekneš někomu, že zpomaluješ. Že ses začal zajímat o to, jak funguje stres a napětí. A reakce je skoro vždycky stejná.

„Já žádnej stres nemám."

A pak ti popíše den, kterej by tě položil. Ráno běh, pak práce nonstop, oběd u počítače, pak ještě schůzky, pak děti, pak ještě „něco dodělat" a pak konečně pivo.

Ale stres nemá.

Proč to nevidí

Protože nemaj s čím srovnat. Jedou takhle roky. Možná celej život. A když jedeš v něčem dost dlouho, přestane to bejt stav. Stane se to identitou.

„Já jsem prostě takovej. Potřebuju mít co dělat."

A je to. Vysvětlení hotový. Žádný zkoumání. Žádný pochybnosti.

Jenže „potřebuju mít co dělat" a „neumím bejt bez programu" je úplně jiná věta. Jenom zní stejně.

Alkohol jako indikátor

Zajímavej je ten alkohol.

Spousta lidí si nedokáže odpočinout bez toho, aby se napili. Ne proto, že by byli závislí. Ale proto, že alkohol je jediná věc, která jim dovolí přestat řešit.

Hlava konečně zpomalí. Tělo povolí. A člověk si řekne: teď je mi dobře.

Jenže to „dobře" neni od alkoholu. To je od toho, že na chvíli přestal tlak. A alkohol to jenom zprostředkoval.

A tohle si lidi neuvědomujou. Řeknou ti: „dám si pivo, protože mám rád pivo." A možná maj. Ale možná to pivo dělá práci, kterou by mělo dělat tělo samo — kdyby mělo prostor.

To zrcadlo platí i pro tebe

A teď ta nepříjemná část.

Protože když to vidíš u kamaráda, je to jasný. Slyšíš to. Vidíš to. Nedává ti to smysl.

Ale kolikrát to samý děláš ty a nevšimneš si?

Kolikrát říkáš „já jsem v pohodě" a přitom popisuješ den, ze kterýho by se normální člověk sesypal?

Slyšet se je těžký. Hlavně když celej svět kolem tebe dělá to samý.

Na závěr

Příště, až ti někdo řekne, že žádnej stres nemá — poslechni, co řekne potom.

A příště, až to samý řekneš ty — zkus se taky poslechnout.