Můj příběh

Začalo to spánkem

Od svýho mládí mě trápí problémy se spánkem. Dlouhý usínání. Špatná kvalita. Žádný sny.

A kolem tebe lidi, co ti řeknou, že usnou prakticky na povel. A když to neumíš, tak jsi snad nějakej špatnej.

Paradoxně se to začne postupně ještě zhoršovat. Čím víc to řešíš, tím je to horší.

Hledání řešení, který nikam nevede

Postupně jsem zkusil všechno možný, čím by se dal spánek navodit. Jak se uklidnit. Jak vypnout.

Obecně dostupný rady jsou všude stejný: spánková hygiena, klid dvě hodiny před spaním, dechový cvičení.

Na pár nocí to většinou pomůže. A pak účinek zmizí. Stejně jako všechno ostatní.

Každým rokem jsem se ještě víc hnal za tím, co je se mnou špatně. A zvyšoval požadavky na sebe.

Past výkonu

Došel jsem k tomu, že bych toho měl dělat víc, abych se přece unavil. Když budeš unavenej, tak usneš.

Jenže tohle je jedna velká past.

Začneš každej den dělat trochu víc. Posouvat hranice. A problém je, že tohle posouvání nemá konec.

Když už blbě spíš, nemáš kapacitu vnímat, co se ti to vlastně zapisuje pod kůži.

Zvyšování výkonu funguje jako závislost. Zvládl jsi víc, tak příště zvládneš ještě víc.

Stane se to tvojí falešnou motivací. A začneš to brát za svý. Že takovej prostě jsi.

Odpojení

Postupem času přijdeš o radost z věcí. Nechce se ti dělat ani obyčejný věci.

V práci tlačíš na pilu, i když už nemůžeš. Začneš bejt odpojenej od sebe.

Začneš si říkat, jak jsi efektivní. Kolik toho zvládneš za den.

Ani nevíš, kolikrát ses sám sebe doslova donutil něco udělat. Vnitřní tlak roste.

Ze dne se stane závod o čas, abys toho stihnul ještě víc.

Když se to začne lámat

A pak se to začne lámat.

Paměť horší. Věci děláš několikrát. Přeskakuješ mezi úkolama. Interakce s lidma jsou urychlený. Začnou se objevovat intolerance.

A všechno se celkově horší.

Přitom by stačilo přestat řešit vnitřní tlak na vyřešení další věci.

Ten koloběh nemá konec. Když jednu věc vyřešíš, naskočí další.

Co jsem pochopil

Spánek se nedá vynutit.

Spánek není o tom, že se přes den úplně zničíš. Je o tom, že během dne existujou chvíle, kdy můžeš vydechnout.

Povolit. Nebýt v neustálý tenzi a tempu.

Únava sama o sobě spánek nepřinese. Ten přijde až s volnou hlavou a pocitem bezpečí.

A pocit bezpečí neexistuje s rozjetou hlavou.